Dotaz z blogu:
Dobrý den, mám tři děti ve věku sedm, šest a tři roky. Nejstarší je dcera, oba mladší jsou kluci. A právě se starším šestiletým synem mám poslední dobou velké trable. Odmítá poslouchat, staví si hlavu, neuznává autority, dokonce ani ve skautu, ani ve školce. Pořád se uráží a někdy brečí kvůli pitomostem.
Je to jen nějaká fáze období vzdoru? A jak ji překonat? Nebo se tak chová proto, že žárlí na ostatní sourozence? Jak mám k němu přistupovat? Mám být přísná, nebo si s ním spíš promluvit? Nechci mu nějak psychicky ublížit, ale někdy mě jeho reakce přivádí k šílenství. Zvlášť, když se u toho musím věnovat i dalším dětem.
Mám být přísná, nebo si s ním spíš promluvit?
Milá maminko, je to pouze důkaz, že dítě se rodí jako individualita. Je prostě svůj. Jistě komunikovat a pohovořit si s ním je v pořádku, ale bojím se, že jeho mentalita je zatím mentalitou šestiletého chlapečka. Žárlivost a prosazování se mezi sourozenci můžou být příčinou, ale spíše je nutné si přiznat, že je jiný, svůj. Takže, moje rada je, korigovat jeho chování výchovní metodou – pochvala a kázeňský trest. A další rada je navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, kde dostanete konkrétní, odbornou pomoc. Držím Vám palce.
A co byste poradili Vy?
A co byste poradili Vy?
Náš Tonda, bohužel, z toho doteď moc "nevyrostl" Chodí do 2. třídy, ve vyučování ještě někdy vyrušuje. Pomohly odměny
Ja mám špatnou zkušenost, když ve chvíli, kdy můj pětiletý syn se vzteká, třeba na procházce, na něj křičímAle když se zastavím a a obejmu ho, tak se po chvilce uklidní a je zase miliónový